Tady máte průvodce, jak rozpoznat,
co vlastně váš drahý (nebo drahá) doma garážuje.
Každý motorkář má svůj styl – od drsného choperáka, přes bahnem obaleného enduristu, až po skútristu, který se cítí jako Valentino Rossi mezi semafory.
Motorkář. Tajemná bytost, která doma občas pobrukuje zvuk výfuku, mluví o záhadných věcech jako „krouťák“ a tráví víc času v garáži než v obýváku. Chcete mu udělat radost nějakým dárkem, ale jediné, co o jeho motorce víte, je to, že je černá?
Nebojte, jste na správném místě.
CHOPERÁK
Kovboj asfaltu, co nepotřebuje spěchat
Věk: Většinou už ví, co je revma.
Oblečení: Kožená vesta s cvočky, potítko na ruku a bandana, kterou nesundává ani ve sprše.
Životní motto: „Nezáleží na cíli, ale na stylu jízdy ke ztracenému cíli.“
Typická jízda: 90 km/h i na dálnici, protože víc není třeba – svět musí obdivovat ten lesk chromu.
Dárky: Kožené brašny, řetěz na peněženku, olej na vousy, nebo něco s lebkou. Prostě lebky. Všude.
Jak poznat jeho motorku: Chromu víc než na vánoční výzdobě v Las Vegas. Řídítka široká jak rozpětí orla, aby měl pořádný postoj dominance. Zvuk? Tak hlasitý, že ho slyší ještě i sousedka na třetím patře – a nenávidí ho za to. A samozřejmě, pořádný sedák pro tu jeho starou (ať už mluvíme o motorce, nebo o přítelkyni).
ENDURISTA
Král bláta, co bydlí víc v lese než doma
Věk: Od 4 do 99 – stačí, že se dá padat a mlátit do stromů.
Oblečení: Přilba s kšiltem, dres jak na motokros, ale nosí ho i do hospody.
Životní motto: „Silnice jsou pro sraby!“
Typická jízda: Každá cesta je šance vyzkoušet si, jak hluboká je kaluž a jak dlouho se dá jet po zadním.
Dárky: Chrániče všeho, GoPro (aby měl důkaz, jak to nevyšlo), sprej na bahno nebo letenka do Rumunska.
Jak poznat jeho motorku: Bahno. Všude. I na místech, kde nemá co dělat – třeba na stropě garáže. Kola obalená vrstvou, co by stačila na pěstování brambor. Podvozek vyšší než ego řidiče BMW. A když kolem projede, tak se na tebe přenese minimálně kilo bahna – a on se tomu ještě směje.
SKÚTRISTA
Městský ninja na dvou kolech
Věk: Od studenta po důchodce, hlavní kritérium je nechtít řadit.
Oblečení: Džíny, batůžek, někdy i polobotky, protože „je to jen skútr“.
Životní motto: „Za tři litry na sto a parkování před kavárnou? Jasná volba!“
Typická jízda: Slalom mezi auty, troubení na plechovkáře a sem tam start na červenou „protože skútr se nepočítá“.
Dárky: Termodeka, topcase na nákup, kvalitní zámek (protože skútry mizí rychleji než výplata).
Jak poznat jeho motorku: Malý, skladný, tichý… a vždycky v cestě. Má odřený bok, protože skútristi se nevejdou ani do vlastního pruhu. Na řídítkách často přidělaná taška s nákupem nebo termohrnek s lattéčkem. A samozřejmě, SPZka křivě nalepená, protože když to stojí v keři u vchodu do kavárny, musí být všechno v souladu se stylem „hlavně rychle a pohodlně“.
SUPERBIKAŘ
Rychle, hlasitě, bez respektu k zákonům fyziky i policii
Věk: Nejčastěji mezi „mám čerstvý řidičák“ a „už by to chtělo prášky na záda“.
Oblečení: Kombinéza tak těsná, že kdyby si dal oběd, už ji nezapne. Karbonové rukavice, boty tvrdší než jeho přístup k rychlostním limitům.
Životní motto: „Brzdy jsou pro sraby, plyn je řešení všeho.“
Typická jízda: 250 km/h po obchvatu, srdceryvné zpovědi v motorkářských skupinách o tom, jak „policajti nemají pochopení“. Každá zatáčka je příležitost naklopit to víc, než je zdrávo.
Dárky: Nová přilba (protože ta stará už pamatuje moc letů vzduchem), lepší pneu (protože jezdí tak, že ty staré mizí rychleji než výplata), pořádná krční ortéza do zásoby. A hlavně: rychlá reflexní vesta – protože když už letí, tak ať ho aspoň někdo najde.
Jak poznat jeho motorku: Celokapotáž, kterou leští častěji než vlastní zuby. Výfuk, co řve tak hlasitě, že pes od sousedů se už půl roku neukázal doma. Zadní pneumatika – vždycky ojetá uprostřed, protože rovinky jsou jeho hlavní disciplína. A samozřejmě: v kufru místo nářadí vozí jen Red Bull, energetickou tyčinku a výmluvy pro dopraváky.
VETERÁNISTA
Žije v jiném století a je na to pyšný
Věk: Od „pamatuju, když to bylo nový“ až po „ještě než přišla barevná televize“.
Oblečení: Klasická helma, kožená bunda a nekompromisní vkus na retro.
Životní motto: „Nový věci jsou fajn, ale nemají duši.“
Typická jízda: Pomalu, ale stylově, protože každý kilometr je oslava mechaniky.
Dárky: Renovační sada, kvalitní hadr na leštění nebo kniha o „zlatých časech motocyklismu“.
Jak poznat jeho motorku: Olejové skvrny pod ní – ale to není únik, to je „značka autenticity“. Startuje se klackem nebo rituálním šlapáním startovací páky. Každá jízda znamená aspoň jednu závadu, která se opravuje „podle citu“. A když na to sáhne někdo, kdo tomu nerozumí, veteránista se na něj podívá pohledem, kterým by mohl vraždit.
